Žáci z projektu Comenius v Asii

10. 11. 2011 | Soňa Bucková a Kateřina Krsková

Stejně jako vloni, i v letošním školním roce pokračuje náš mezinárodní projekt v rámci programu Comenius. Poslední říjnový den jsme se vydali na již čtvrtou projektovou schůzku, tentokrát do naší partnerské školy v jihovýchodním Turecku, sídlící ve městě Silvan-Diyarbakir.

Po nedávném zemětřesení jsme cestovali s obavami, které se naštěstí nenaplnily. Hned po příletu nás uvítali věčně usmívající se hostitelé a naši žáci Míša Vitvarová a David Ringel se na týden stali součástí jejich rodin. Poznali tak odlišný svět Turků a Kurdů, kteří se po dlouhých vzájemných rozbrojích a nevraživostech snaží žít v harmonii a míru.

Druhý den studenti prezentovali své tradiční tance a písně. Naučili jsme se také turecký tanec a poslechli jsme si spoustu různorodých písní a melodií. Měli jsme možnost ochutnat místní speciality, které byly často velmi pálivé a kořeněné. Po každém jídle nám byl nabízen turecký čaj, podávaný ve speciálních skleničkách.

Následují slunečný den jsme s našimi partnery strávili poznáváním turecké provincie Diyarbakir, především historickými památkami, jejichž založení se mnohdy datuje až do období před naším letopočtem. Na území bývalé Mezopotámie jsme obdivovali starověké chrámy, hroby a jeskyně vytesané do všudypřítomných skal. Povečeřeli jsme v starobylém městečku Mardin a jak je pro Turky typické, večeře se servírovala na nízkých stolcích obklopených koberci a polštáři.

Po čtvrteční snídani jsme byli přivítáni diyarbakirským starostou, který ve své řeči opět zmínil místní dobré vztahy Turků a Kurdů. Celé odpoledne jsme pozorovali kontrasty mezi historickými udržovanými stavbami a nápadným nepořádkem, rozbořenými domy, chudými žebrajícími dětmi.

Poslední den se už nesl ve znamení loučení. Z tureckého Diyarbakiru si naši žáci odnesli spoustu zážitků a zjištění, že učit se cizí jazyky se vyplatí.